V bufetu

Karel Plíhal

1:JD#en nechte trpaslíka B/DOndřeje,
jCmen ať si dá, co hrdlo rGmáčí,
Cmať se, chG#udák malej, tD#aky jGm7ednou pC7oměje,
F7echno platím, a tak: Bo co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SG#rdce má rBozervané nD#a hadrCmy
prFmo jednu tGrpaslici zCme sádry,
bH7yla tak krásná, až se vD#ěřit nechtělC7o,
jF7ako by ji uplácal sám MBichelangelo,
nG#osil jí rBybízové kD#orálkCmy,
kFmoukala nGepřítomně dCmo dálky,
tH7ak velkou láskou ji, chD#udák, zahrnC7ul,
žF7e by se i kámen nBad ním ustrnul,
ale sádra nD#e.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: